Naslouchání
Když jsem začala podnikat, byla jsem úplně jiným člověkem. Udělala jsem si kurz a chtěla jsem být úspěšná. Upřímně řečeno jsem chtěla ten úspěch, bez práce, bez učení... Už jsem se fakt nechtěla nic učit :-)
Před 14 lety jsem byla jiným člověkem. Byla jsem tvrdá a v silném mužském egu. Měla hodně komplexů a i když jsem se neměla vůbec ráda, naučila jsem se to skrýt pod masku úsměvu a pohody. V té době byla moje práce velmi náročná, protože být někým a předstírat, že jsem někdo jiný, je opravdu vyčerpávající. Jenže já nevěděla, jak na to. Netušila jsem ani, že nosím masku. Jen jsem se snažila vše udělat, jak nejlíp to šlo, ale k tomu se dostaneme později...
Začala jsem potkávat mnoho různých žen a ty mne začaly učit. Postupně jsem zjišťovala, že tato práce je hodně o naslouchání a pokoře, což pro mne (v egu) nebylo vůbec snadné.
Ráda jsem mluvila a poslouchala se, i když jsem v té době prakticky neměla, co předat. Co bylo ale podstatně horší: měla jsem doslova panickou hrůzu z ticha a tak jsem jen mluvila a mluvila...
Pamatuji si školení, které změnilo můj postoj.
Přednášející nám předávala svoje zkušenosti a najednou se zeptala:
"Víte, proč máme dvě uši a jednu pusu?"
Ticho... šrotovala mi hlavou představa, jak bych vypadala s jedním uchem a dvěma pusami :-))
"Abychom více naslouchali a méně mluvili"
Bylo to pro mne tenkrát, jako by mne někdo praštil do hlavy... Hlavou se mi promítly výrazy klientek, které jsem dvě hodiny doslova ukecávala, jejich únava a vyčerpání..
Nechtěla jsem nikoho "ukecávat". Chtěla jsem si čas se svými klientkami užívat.
Okamžitě jsem to uvedla do praxe. Začala jsem se víc ptát, dávala svým klientkám prostor a zjistila, jak se jejich výraz změnil. Od té doby se o svých klientkách dozvídám spoustu zajímavostí a protože jsem člověk, který miluje příběhy, maximálně si to užívám a věřím, že si naše setkání podstatně víc užívají i ony :-)
Pokud navštěvujete vizážistku, kosmetičku, kadeřnici atd. a máte pocit, že Vám nenaslouchá, neberte si to osobně. Neberte si osobně vůbec nic <3
Před 14 lety jsem byla jiným člověkem. Byla jsem tvrdá a v silném mužském egu. Měla hodně komplexů a i když jsem se neměla vůbec ráda, naučila jsem se to skrýt pod masku úsměvu a pohody. V té době byla moje práce velmi náročná, protože být někým a předstírat, že jsem někdo jiný, je opravdu vyčerpávající. Jenže já nevěděla, jak na to. Netušila jsem ani, že nosím masku. Jen jsem se snažila vše udělat, jak nejlíp to šlo, ale k tomu se dostaneme později...
Začala jsem potkávat mnoho různých žen a ty mne začaly učit. Postupně jsem zjišťovala, že tato práce je hodně o naslouchání a pokoře, což pro mne (v egu) nebylo vůbec snadné.
Ráda jsem mluvila a poslouchala se, i když jsem v té době prakticky neměla, co předat. Co bylo ale podstatně horší: měla jsem doslova panickou hrůzu z ticha a tak jsem jen mluvila a mluvila...
Pamatuji si školení, které změnilo můj postoj.
Přednášející nám předávala svoje zkušenosti a najednou se zeptala:
"Víte, proč máme dvě uši a jednu pusu?"
Ticho... šrotovala mi hlavou představa, jak bych vypadala s jedním uchem a dvěma pusami :-))
"Abychom více naslouchali a méně mluvili"
Bylo to pro mne tenkrát, jako by mne někdo praštil do hlavy... Hlavou se mi promítly výrazy klientek, které jsem dvě hodiny doslova ukecávala, jejich únava a vyčerpání..
Nechtěla jsem nikoho "ukecávat". Chtěla jsem si čas se svými klientkami užívat.
Okamžitě jsem to uvedla do praxe. Začala jsem se víc ptát, dávala svým klientkám prostor a zjistila, jak se jejich výraz změnil. Od té doby se o svých klientkách dozvídám spoustu zajímavostí a protože jsem člověk, který miluje příběhy, maximálně si to užívám a věřím, že si naše setkání podstatně víc užívají i ony :-)
Pokud navštěvujete vizážistku, kosmetičku, kadeřnici atd. a máte pocit, že Vám nenaslouchá, neberte si to osobně. Neberte si osobně vůbec nic <3
Komentáře
Okomentovat