Můj první foto make-up

Pamatuji si svoji úplně první spolupráci s fotografem. Dobře si uvědomuji, že Vám doteď prakticky popisuji samé své faily, ale třeba si je přečte nějaká začínající vizážistka a uklidní ji. Začátky nejsou v žádné profesi lehké, ale je důležité si ty chyby uvědomit a nepolevit :-)

Oslovil mě fotograf, že potřebuje akutně vizážistku. Absolutně jsem nepřiznala, že nemám dost zkušeností :-)
Dorazila jsem na místo a až tam mi došlo, že vůbec nevím, co dělám :-)
Nicméně jsem byla posílena konzultací se svojí "šéfovou", která mi poradila co a jak, takže jsem se udatně pustila do práce.
Dnes se foto make-up dělá jinak. Změnil se styl i světla fotografů, už není nutná přehnaná výraznost, mnohem podstatnější je umět tvarovat a být precizní. Tenkrát jsem měla ale instrukce takové, že mám použít všechno hodně tmavé. Tmavý make-up, výrazné stíny, výrazná pusa...

Vytáhla jsem svůj nejtmavší make-up a z dívky s porcelánovou pletí jsem postupně vytvářela hawaianku :-))) Nebylo to snadné, pořád jsem si opakovala: "Káťo, hlavně pozor na detaily" a dodnes vidím, že detaily jsou opravdu tím, co rozhoduje o finálním výsledku..

Když jsem dolíčila, i fotograf byl překvapený, jak jsem ji "opálila", ale nic nenamítal, zaplatil a já mohla prchnout. Klepala jsem se jak drahý pes a potila dovnitř, mistrovské dílo v podobě výrazu "jsem profík a nikdo nepozná, že nic neumím", bylo dokonáno :-)

Těšila jsem se na fotky. Opravdu moc. Můj první profesionální výkon s profesionálním fotografem!
Dodnes nevím, jestli fotograf byl tak málo zkušený nebo si mé chyby jen nevšiml. Faktem ale je, že jsem hawaiské ženě zapomněla ztmavit i špičku nosu :-))) vypadala, chuděrka, jako pes...

To byl můj důvod, proč jsem začala trénovat a fotit podstatně víc a nikdy neodejdu, dokud nevidím vzhled na zkušební fotografii... Díky tomu dnes umím hru světla a stínů jako málokdo a i když mě tehdejší moje "fušeřina" mrzí, jsem vděčná za tu chybu, protože jsem se zase začala podstatně víc soustředit na preciznost a detaily...