Jsem vizážistka!

Na jaře roku 2004 jsem se stala vizážistkou a představovala jsem si to tak trošku jako Hurvínek válku...
"Udělám si kurz a ženy se mi začnou vrhat k nohám a prosit, abych je nalíčila" :-)
No, trošku to přeháním, až zase tak naivní jsem nebyla :-) Ovšem myslela jsem si, že po kurzu už jsem "někdo" a "něco" umím, abych vzápětí zjistila, že nemám pravdu...

Dodnes si pamatuji ten moment, kdy jsem stála u lektorky a poslouchala, jak mojí kolegyni chválí: "Jste talentovaná a šikovná, moc se mi líbí vaše práce a těším se, kam to dotáhnete"
Bušilo mi srdce zvědavostí:
"Co asi tak řekne mně?"
Bylo to tady.. Přišla ke mně s tím vytouženým papírem, který ze mě dělá odborníka na krásu a suše řekla:
"Gratuluji"
Vrazila mi ho do rukou a ukončila kurz.

Je to 14 let a já si dodnes pamatuji, jak moje ego bylo dotčené a rozčílené
"Jak jako? Jakože nic víc? Vždyť mám kurz a a a a certifikát?"
:-)

A to jsem po letech ještě zjistila, že nebyl ani akreditovaný :-) Ne, že by to bylo extra důležité. '
V dnešní době akreditace v podstatě znamená jen to, že vám může kurz proplatit úřad práce. Jenže já ji v té době potřebovala, protože jsem se sama stala lektorkou a garantem certifikovaného kurzu.
Tak jsem musela jí na další, po tolika letech praxe :-)

Z kurzu jsem odjela naprosto demotivovaná a slušně řečeno naštvaná. Byla jsem v období ega a tak jsem si vše brala velmi osobně a rozhodla jsem se, že jí teda ukážu a začala jsem líčit o sto šest :-)

To byl první moment, za který jsem ve své kariéře velmi vděčná.
Dnes vím, že nezáleží na tom, co se nám děje, ale jak na to zareagujeme.
A já, díky svému egu zareagovala opravdu urputně... Šla jsem do toho po hlavě a líčila všechno, co mi přišlo pod ruku. Egoisticky jsem dokonce ženám radila, jak být krásné... No, kdybyste viděli, jak jsem tenkrát vypadala... Ale co "kdyby" o fotku vás neochudím :-) Ještě než se na ní podíváte, asi už teď chápete, že jsem sama potřebovala velkou radu...
A pak přišla další zlomová situace, když jsem líčila svoji první "zralou ženu".

Asi jsem sama sebe chtěla přesvědčit o tom, že jsem prostě dobrá a tak jsem poprosila svojí maminku, aby mi stála modelem. Bylo jí tehdy 55let a vypadala fantasticky! Jen měla převislá víčka a suchou pleť.
Vrhla jsem se na ní a po 50 minutách boje jsem ze své krásné maminky vytvořila něco, čemu dodnes říkám "stará levná prostitutka"... Dnes už se tomu směji, ale v té době jsem byla opravdu zdeptaná.
"Moje lektorka si nemyslí, že jsem dobrá a já vůbec nic neumím!"
Byla jsem tenkrát vybavena foťákem a původně natěšená, jak si to zdokumentuji, ale tohle jsem fakt fotit nechtěla...
Chtěla jsem se vším švihnout ... Tentokrát nenastoupilo ani ego, které by se naštvalo... To bylo zalezlé v koutku a mlčelo...
Vizážistika je investice: kurz, štětce, kosmetika, kufr atd. atd...
Byla jsem v situaci, kdy jsem chtěla skončit a utéct, ale spočítala jsem si dosavadní náklady a věděla, že prostě nemůžu...
A tak jsem poprvé v životě nastoupila na cestu "jak" - Jak to udělat, abych byla lepší?

Následující dva roky jsem intenzivně líčila a byla na svojí práci přísná. Dodnes jsem málokdy opravdu spokojená s tím, co nalíčím... Na většině své práce najdu něco, co bych vylepšila.
Jsem důkazem toho, že talent je pouhými 4% úspěchu, zbytek je dřina!

Mohla bych vám popsat, jak jsem v prvních dvou letech byla neschopná a trapná v jednání s klientkami :-) Vzpomínám na to ráda, protože mě to hodně naučilo :-)
Ale raději vám hodím fotku, jak jsem začínala a zasmějeme se...

... pokračování příště